Podmínky si vyrábíme sami

Ahoj budovateli svého úspěchu,

zamysli se na chvíli, jak často potichu čekáme? Na víc času. Na víc energie. Na správnou náladu. Na jasnější okolnosti. Na to, až někdo jiný udělá první krok. Na to, až se život uspořádá tak, aby začít bylo snadné.

A zatímco se čeká, dny ubíhají. Příležitosti řídnou. Propast mezi životem, který chceme, a tím, který žijeme, se pomalu rozšiřuje.

Přitom podmínky, na které se čeká, přicházejí hotové jen zřídka. Málokdo z těch, kdo byl úspěšný ve své oblasti, měl před sebou ideální podmínky už připravené. Někdy člověk sice dostane nějaký impulz, nějakou přihrávku, ale jakmile se toho chopí, nikdy není zaručeno, že podmínky zůstanou po celou cestu nakloněny. Podmínky vyrábějí lidé, kteří se rozhodnou začít a pokračovat navzdory ne vždy ideálním vlivům okolí.

Ti, kdo přestanou vyjednávat s okolnostmi a začnou je utvářet. Kdo vezmou ten nedokonalý okamžik, který zrovna mají, a udělají z něj použitelný. Kdo se místo „je všechno připravené?“ ptají: „jaký skutečný krok jde udělat s tím, co už mám?“

Dokonalé podmínky k pohybu nepotřebuješ. Potřebuješ rozhodnutí, jasnou volbu — zda to opravdu chceš, nebo o tom chceš dál jen snít. Udělat si jasno a rozjet se.

Všimni si dnes jednoho místa, kde na něco čekáš, kde si myslíš, že začneš — jednou — a myslíš si, že začít až někdy bude lepší než začít teď? Co se za rok čekání změní? Polož si otázku: jakou podmínku si můžu vytvořit hned, i kdyby byla malá?

Jasnější plán. Vyčleněnou půlhodinu. Jeden poctivý krok. Jedno odmítnutí, které uvolní ruce. Rozhodnutí, které rozptýlí mlhu.

Když začneš podmínky vyrábět místo čekání na ně, něco se pohne. Přestaneš se vézt a začneš řídit. Vézt se je fajn — je to snadné a pohodlné — jen člověk už tolik nebývá spokojen s tím, kam se dostane. Doporučuji přijmout tu trochu nepohodlí vlastní iniciativy a chopit se volantu.

Svět ideální okolnosti rozdává zřídka. Ale vždycky nechává prostor těm, kdo se je rozhodne postavit.

Tak začni. Ne až bude všechno připravené. Teď, s tím, co máš.

A ještě jedna věc. Často se říká, že když někdo něco chce udělat, aby to mělo výsledky, musí to brát vážně, jít do toho naplno a ne to jen tak zkoušet. Ale někdy prostě něco vyzkoušet může být snadnější začátek než začít s něčím s pocitem, že to musíme dokázat, že nesmíme selhat. Dovolme si udělat první pokusy na zkoušku. Bez stísněnosti „musím“ a s pocitem lehkosti — „jdu to prozkoumat“.

Ať se daří.